rizikové sexuální chování

Sdělení rodičům

Potírání dětské pornografie je již řadu let v centru pozornosti preventivních aktivit Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Katedry adiktologie při Lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Praze a Rady Vlády ČR pro protidrogovou politiku a prevenci. 
V dané souvislosti jsou relevantní především ust. § 191 zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „trestní zákoník“), upravující trestný čin šíření pornografie, a dále ust. § 192 trestního zákoníku, které upravuje trestný čin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií. Tato ustanovení doporučujeme Vaší pozornosti, přičemž je třeba zdůraznit, že ke spáchání trestného činu může dojít i pouhým kliknutím na tlačítko „sdílet“ na sociálních sítích či přeposíláním souborů či jen odkazů na obrázky, videa či jiná elektronická díla, která nesou známky dětské pornografie, jakýmkoliv způsobem, případně přechováváním takových souborů (např. uložení v zařízeních výpočetní techniky jako mobilních telefonech, počítačích apod.). Za účelem předcházení potenciálního spáchání trestného činu je tak důležité, aby žáci byli s uvedenými skutečnostmi seznámeni, vyvarovali se přechovávání jakýchkoliv materiálů nesoucích známky dětské pornografie a takové materiály dále žádným způsobem nešířili.

Rizikové sexuální chování může negativně ovlivňovat jedince, který se ho dopouští, a to jak v čase, kdy se odehrává, tak i v budoucnosti.  Následně se může projevit ve vývoji psychiky (např. posun hodnot, posílení manipulativních schopností, oploštělost emocionality), v psychologicko-sexuologické oblasti (např. psychosexuální nezralost, preference patologických sexuálních aktivit, upřednostňování virtuálního erotického materiálu před normálním lidským kontaktem, nejasná, resp. nevyhraněná sexuální orientace apod.), ve zdravotní (např. pohlavně přenosné nemoci včetně HIV/AIDS, narkomanie) a sociální oblasti (navazování neadekvátních sociálních vazeb, ztráta vztahů nebo nekvalitní vztahové vazby, problémy v rodině atd.)

K rizikovému sexuálnímu chování patří předčasný začátek pohlavního života (do této skupiny řadíme také zvýšenou konzumaci pornografie před 15. rokem života), vysoká frekvence pohlavních styků, náhodné známosti, promiskuita, prostituční chování, prezentování vlastních explicitně erotických materiálů na internetu, krvavé sexuální praktiky, vaginální, anální a orální styk bez použití kondomu mimo dlouhodobé partnerství, kde se předpokládá věrnost partnerů.

V širším slova smyslu se k rizikovému sexuálnímu chování pojí i další faktory, například asociální chování, agresivita, nadužívání alkoholu a drog. Výskyt pohlavních chorob je do značné míry indikátorem společenských a výchovných jevů. V prevenci je nutné vycházet z epidemiologie STD (Sexually Transmitted Disease = Sexuálně přenosné choroby) a HIV v dané geografické oblasti a kulturního a sociálního prostředí cílové skupiny. (Výskyt nově infikovaných virem HIV, způsobujícím dosud nevyléčitelné a smrtelné onemocnění AIDS, v ČR bohužel v posledních letech stoupá. V ČR evidujeme nejvyšší procento nově nakažených mužů praktikujících sex s muži v přepočtu na obyvatele v rámci celé EU.)

Dítě může být buď aktivním konatelem rizikového sexuálního chování, nebo jeho obětí.

U dětí a dospívajících mohou na rizikovost upozornit jednak nevhodné sexuální projevy, jakými jsou například nutkavá masturbace nebo atypický sexuální vývoj (je potřeba je odlišit od projevů normální sexuální zvídavosti, experimentace s vlastním tělem i tělem druhých dětí), jednak projevy nesexuální, které se následně mohou rozvinout až do sexuální deviace. U chlapců může docházet k nárůstu fyzické agrese, u dívek spíš k sebepoškozování.

Na riziko sexuálního rizikového chování nás může upozornit tzv. „triáda symptomů“: noční pomočování i po dvanáctém roce života, krutost ke zvířatům a žhářství.

Projevy sexuální deviace je třeba podchytit včas a také dítěti včas poskytnout adekvátní pomoc; jedině tak je možné předejít spáchání trestného činu.

Primární prevencí se rozumí hlavně vytváření zdravých postojů, které následně ovlivňují chování jedinců (případně i změnu postojů), a to ještě dříve, než k sexuálnímu rizikovému chování skutečně dojde. Právě tento druh prevence je zejména v kompetenci škol a jejich pedagogů, kteří pro tuto činnost vytvářejí dobrý prostor. Ostatní, explicitnější vyjádření sexuálního rizikového chování u dětí již vyžaduje spolupráci s dalšími odborníky.